Oman kořen (50g)

Použití:
Rozpouští hlen, usnadňuje odkašlávání, působí povzbudivě na trávení. Má silné antibakteriální účinky. Zevně se používá proti kožním vyrážkám a špatně se hojícím mokvavým lišejům. Ve větších dávkách příznivě ovlivňuje tvorbu žluče.

Oman (Junta) roste všude, vyjma příliš tučnou půdu. Kořen dobývá se v březnu nebo říjnu; obsahuje inulin, podobný škrobu. Kořen ten patří mezi léky; užívá se ho v nemocích prsních, při katarrhu střev, vodnatelnosti, žloutence a blednici; též proti dně a vyraženinám.

V případu tomto natrou se vředy večer mastí z kořene omanového, a ráno se pije odvar kořene toho. Užívá se ho též co prášku.

Připravuje se také odvar z kořene toho s vínem, lekořicí a citronovou kůrou, pod jménem vína omanového. To se dá na podzim do sudů, v nichž jsou na dně hrozny vinní, a nechá ve sklepě. V únoru se stočí a pije se co lék sílící žaludek, podporující čmýru a vyměšování hlenu.

Domácí prostředek z kořene toho upraví se takto: Rozkrájený kořen vaří se asi 5-10 minut ve vodě, pak se vyndá, dá do cukru a svaří hustě, načež přidá se trochu růžové vody.

Masť alantová shotoví se takto: Svaří se 6 uncí kořene v 12 uncích vody, procedí se to a přidá se 4 unce sádla nebo másla.

Tinktura upraví se takto: asi 2 unce kořene močí se v lib. líhu; lze přidati i jiné věci, jako lekořici, anýz, koriandr, hrozinky atd.

Oman užívá se při léčení zvířat proti špatnému zažívání, zimnici, katarrhu a záškrtu, avšak zánět má býti chronickým. Totéž má platnost o zánětu očním a o tak zvaném čivovém zánětu prsním. Rovněž užívá se kořenu proti chronickému kašli, dýchavičnosti, vzniklé z ochablosti ústrojí dýchacího, též proti vodnatosti, otokům, jež vznikly ze slabosti a špatného krmení, proti červu a zastaralým vyraženinám. Dává se koním 15-45 gr., skotu 30-90 gr., ovcím a prasatům 4-12 gr., psům 0,5-4 gr. najednou nebo ve lhůtách 4-5 hodin. Může se dáti odvar neb jakýkoli jiný lék z byliny té upravený. Někdy postačí oman samoten, časem, má-li se mírniti jeho účinek dráždivý neb výměty rozřediti, přidá se vinní kámen, pro dávení, čpavek, sůl, síra a j. V nemocích chronických, jest-li zažívání porušeno, sloučí se s látkami hořkými, jako jsou: síra, jalovec, terpentýn a jiné podobné léky.