Proskurník kořen (50g)

Althaea zahrnuje asi 6 druhů, které rostou zejména ve Středozemí v oblasti Černého moře.

Popis:

Vytrvalá, 70 až 180 cm vysoká, sametově chlupatá, trsnatá bylina. Lodyha přímá, jen s krátkými postranními větvemi, nevýrazně rýhovaná, chlupatá. Listy střídavé, řapíkaté, dolní silně a horní jen slabě 3 až 5 laločnaté, na okraji nepravidelně zubaté, hustě plstnatě chlupaté, tlusté. Květy v paždí listů, obvykle po 2 až 4, 5četné, korunní lístky široce obvejčité, mělce vykrojené, světle růžové až světle fialové. Kvete v VII až IX.

Stanoviště:

Pobřežní křoviny, vysokobylinné porosty, vlhké a slatinné louky, příkopy, druhotně vlhká místa v okolí lidských sídel, břehy vesnických rybníků, preferuje stanoviště dočasně zaplavovaná nebo s vysokou hladinou spodní vody, v létě teplé, v zimě snáší i nízké teploty (kontinentální počasí).

Rozšíření:

V ČR primárně jen v teplých oblastech jižní Moravy, která tvoří severní hranici rozšíření druhu, druhotně zejména v Polabí a Poohří, primárně roste v nadmořských výškách do 200 m n.m., jinde jen vzácně (max. asi 600 m n.m.). Celkově roste od Středozemí, přes panonskou nížinu a jižní Ukrajinu do Střední Asie, jinde jen zplaněle (včetně Severní Ameriky).

Léčitelství:

Všechny části rostliny obsahují zejména velmi hodnotné slizové látky (kořen až 35%). Hlavními složkami slizu jsou galakturorhamnany, glukany a arabinogalaktany. Dále jsou přítomny škroby (v kořenu až 38%), sacharóza (v kořenu asi 10%), asparagin (v kořenu asi 2%), betain, pektiny (v kořenu až 11%), flavonoidy, minerální látky, organické kyseliny a stopy silice.
Sbírá se kořen (Radix althaeae), list (Folium althaeae) i květ (Flos althaeae). Kořen se sbírá z dvou až tříletých rostlin na podzim (říjen, listopad), kdy obsahuje nejvíce slizu, a suší se při teplotách 40 až 45 °C. Kořeny se před sušením očistí jen kartáčem, nikoliv vodou, neboť voda rozpouští přítomné slizy. Květ se sbírá těsně před rozvinutím, list krátce před květem (červen, červenec), obojí za suchého počasí, suší se co nejrychleji ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 45 °C.
Sliz v droze obsažený chrání sliznice před škodlivými vlivy, proto tlumí kašel, ulehčuje odkašlávání, mírní dráždění sliznice, užívá se při chorobách plic a průdušek, angíně, bolesti v krku, astmatu, droga se osvědčila i při chorobách cest močových, ledvin či trávícího ústrojí (těžké průjmy, ale i zácpy neboť sliz mechanicky podporuje vylučování stolice). Zevně se užívá při popáleninách nebo poleptání, na abscesy, na špatně se hojící rány nebo na změkčení zatvrdlin. Jako kloktadlo se užívá při zánětu mandlí a dutiny ústní.
Sliz se nejlépe získá macerací ve studené vodě, v níž se dobře rozpouští (luhuje se 6 až 8 hodin). Berou se obvykle 2 čajové lžičky na sklenici vody, macerát se lehce přihřívá. Při zánětu střev se připraví odvar z 20 g drog na ½ l studené vody, která se přivede k varu a nechá se 10 minut vyluhovat.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Proskurník v Českém herbáři z roku 1899:

Ibišek (aibiš, proskurník lékařský, Althaea officinalis), má tlustý, válcovitý oddenek a 3—4 stopy vysoké lodyhy; velké bílé, neb bledočervené květy podobají se slézovým. Roste v křoví, na mokrých lukách; u nás zřídka, ale pěstuje se zhusta; kvete v červenci až do září. Kořen užívá se proti kašli, průjemu, kolice, při obtížném močení; též vstřikuje se časem. Zevně co kloktadlo — proti tripru pije se thé; též užívá se syrup aibišový, olej mandlový, gumi s vodou třešňovou, čehož několikrát za den užije se jedna lžíce.

Rozeznává se ještě několik druhů, jež rostou v cizích krajinách a potřebují se větším dílem též, jak shora udáno.

Rostlina miluje dobrou půdu, hlinitou a písčitou a vlhko. Za 2—3 roky jest kořen k potřebě, dobývá se na podzim a suší pak.

www.botanika.wendys.cz