Z ANDSKÉ ZAHRADY

HERBÁŘ ROSTLIN / Andělika lékařská

Lidové názvy: angelika, děhel, koření svatodušní, koření sv. Ducha.

Ve starých herbářích se uvádí, že Andělika dostala název podle archanděla Michala, ochránce, neboť podobně jako on chránila před zlem. „Anděliky nejpřednější ctností je, že jedy vyhání a tělo rozehřívá“. Tak zněla moudrost starých kořenářů, kteří používali tuto rostlinu již v 10. století. V Německu a v Čechách je známa od 14. století, kdy se rozšířila morová epidemie a kořen anděliky měl být spásným prostředkem.

Andělika došla největší úcty v Norsku a na Islandu, kde se pěstovala již v raném středověku podle přísných předpisů. Na Islandě bylo například zakázáno vyhrabávat kořen anděliky na cizím pozemku. Pověry opředly i tuto rostlinu. Andělika se stala všemocnou bylinou na zahánění čarodějnic, příšer a oblud a tvrdilo se o ní, že chrání ode všeho zlého. Stačilo vložit do úst kousek jejího kořene a zlé moci neměly k člověku přístup. Obyvatele nejvzdálenějšího severu, Laponci a Eskymáci, kteří se více než o čáry museli starat o živobytí, obohatili andělikou svůj jídelní lístek.

Původ a výskyt: Roste v Evropě a v Severní Asii. U nás roste planě podél horských potoků. Již od nejstarších dob se pěstuje a druhotně zplaňuje. Droga se získává z pěstovaných rostlin, a to ve druhém roce. V prvním roce se vyvíjejí jen malé přízemní listové růžice, ve druhém velké listy a dutá rýhovaná lodyha a okolíky.
Nejsilnější léčivé účinky má kořen, ten se ale těžce vykopává a rostlina se tím zničí, proto se sběr v přírodě nedoporučuje.

Použití:
- ke vzpružení nervů
- při onemocnění trávicího ústroji
- uvolňuje křeče
- tlumí menstruační bolesti
- upravuje látkovou výměnu
- stimuluje práci srdce
- pro dobrou duševní a tělesnou pohodu
- při revma

Zevně v koupelích působí i jako antirevmatikum a sedativum.

Čas a způsob sběru: droga se získává z pěstovaných rostlin, a to ve druhém roce. Plody se sbírají v srpnu a záři seřezáváním zralých částí okolíků, které se svážou do otýpek a suší zavěšené na dobře větraných půdách. Potom se vydrolí a vytřídí. Kořen se sklízí většinou koncem října nebo začátkem listopadu. Po očištění se suší ve stínu, silnější exempláře se půlí.

Pěstování: seje se od srpna do listopadu, popřípadě časně zjara. Semena se nezahrnují, neboť klíčí jen na světle a prospívá jím promrznutí. Brzy ztrácejí klíčivost. Vzhledem ke svému mohutnému růstu vyžaduje andělika vydatné hnojení. V prvním roce se vyvíjejí jen malé přízemní listové růžice, ve druhém velké listy a dutá rýhovaná lodyha a okolíky. Obsahové látky: silice, terpeny s hlavní obsahovou složkou felandrenem, pinenem a cymolem, dále hořčín Angeličin, kumariny a furokumariny, které vyvolávají alergické reakce u citlivých osob.

Kontraindikace: vředová choroba žaludku, dvanáctníku a střev, zánět ledvin, těhotenství. Při předávkování se objevuje bolest hlavy, nespavost, světloplachost a svědění.

Použití: 1 čajová lžička drogy se přelije 250ml vroucí vody a nechá se vyluhovat 20-30 minut. Odcedit a pít 2-3x denně.

Recepty: - ve fytoterapii se využívá čerstvá kvetoucí nať nebo také plody, dobře usušené na zažívácí potíže, nadýmání, špatné vylučování žluče, podporuje odkašlávání, při nechutenství a podobně. Žaludeční potíže – kořen anděliky – na 1 šálek vody 1 lžička, 10 minut louhovat, před a po jídle 1 šálek

Nervová onemocnění /neurastenie/ - směs rostlin andělika, heřmánek, kořen kuklíku, violka vonná, routa – na 1l vody 3 lžíce směsi, pit 3x denně 1 šálek Záněty střev – směs mochna husí (25g), andělika (45g), vachta třílistá (15g), hořec (25g), kmín (15g). Vše smíchat a vařit s 1 ½ litrem červeného vína 3-4 minuty. Odcedit, pít po doušcích denně ½ litru. Ž
Žaludečné a střevní katary. Prášek – drcený kořen přesejeme přes jemné sítko a prášek užíváme 2x denně na špičku nože, vždy půl hodiny před hlavním jídlem. Andělikové víno – 5 lžic nasekaného kořene zalijeme jedním litrem červeného vína a necháme při pokojové teplotě asi 2-3 týdny louhovat, občas protřeseme. Přecedíme, necháme usadit a pozorně slijeme nebo stáhneme hadičkou. Pijeme 3x denně nalačno po malém kalíšku.