Z ANDSKÉ ZAHRADY

HERBÁŘ ROSTLIN / Akát trnovník

Až 30 m vysoký strom nebo keř. Borka hluboce rozbrázděná, světle šedá až hnědošedá. Listy střídavé, až 30 cm dlouhé, dlouze řapíkaté, lichozpeřené, se 4 až 10 páry lístků, palisty přeměněny v 2 silné trny (někdy chybí), lístky řapíčkaté, eliptické, vejčité nebo podlouhlé, na vrcholu s nasazenou špičkou, řapíky i řapíčky pýřité. Květy uspořádány v převislém hroznu až 20 cm dlouhém, bílé nebo narůžovělé, se žlutozelenou skvrnou na pavéze, vonné, až 2 cm velké. Lusky až 10 cm dlouhé, vytrvávají na stromě až do dalšího roku. Kvete v V až VI.

Stanoviště: Lesy, podél cest, aleje, náspy, zahrady, parky, města, na půdách chudých i výživných, hlinitých, převážně sušších, stanoviště světlé.

Rozšíření: Původní ve východní a střední části Severní Ameriky, do Evropy byl dovezen kolem roku 1600, u nás masivně vysazován asi o 150 let později, v současnosti velmi často pěstován a dokonale zdomácněn nejen v ČR, ale i v jiných oblastech mírného pásma.

Jedy: Vyjma květů je celá rostlina jedovatá. Obsahuje blíže nespecifikovaný alkaloid (v kůře, kořenu a semenech) a glykosidy robin a fasin (v květech a kůře), které vyvolávají shlukování (aglutinaci) červených krvinek podobně jako ricin (viz. skočec obecný). Dále je přítomna kyselina glykosyringová, amygdalin, tuk, sitosterin, stigmasterin a třísloviny, v květech silice, v květech a listech robinin, rhamnosa a žluté barvivo, které je přítomno i v kůře. Otravy trnovníkem se projevují bolestmi břicha, průjmem, ztíženým dechem, slabostí srdce, křečemi, v těžších případech dochází k ochrnutí a následné smrti. Otravy byly pozorovány u zvířat (kůň, skot), ale i u dětí po okusování sladkých kořenů trnovníku.

Užití: Trnovník poskytuje poměrně kvalitní dřevo, které se užívá zejména jako dřevo stavební a vzhledem k vysokému obsahu tříslovin se hodí i pro stavby vodní, lze jej použít i k barvení (obsahuje žluté barvivo). Květy lze použít rovněž k barvení látek nebo papíru na žluto, v některých krajích se i pojídají podobně jako kosmatice z bezu (o tom, že by to bylo ale zdravé, lze pochybovat) nebo se užívají k přípravě aromatické vody a v Orientu se přidávají do osvěžujícího nápoje zvaného šerbet. Semena se někdy užívala k nastavování mouky, pražívala se jako kávovina, dá se z nich získat poměrně kvalitní technický olej (obsahují jej okolo 12%), z lusků se údajně v Americe připravoval sirup s narkotickými účinky. Jde o významnou medonosnou dřevinu.
Hodí se k osázení chudých a suchých půd, roste i v místech pro většinu rostlin obtížně obyvatelných jako jsou okolí továren, lomy, nádraží apod. Díky množství podzemních výběžků se dosti rychle šíří a zpevňuje půdu. Na druhou stranu jsou ze spadaného listí trnovníku uvolňovány do půdy fenolkarboxylové kyseliny, které potlačují klíčení jiných rostlin, takže původní vegetace z blízkosti trnovníku brzy mizí a je nahrazována vegetací novou, zejména nitrofilními rostlinami jako jsou kopřivy apod. (trnovník váže na své kořeny vzdušný dusík, jehož sloučeninami pak obohacuje půdu).

Pěstování: Pěstuje se v několika kultivarech, na půdu není náročný, měla by ale být spíše sušší, může být i chudá, vápnitá a kamenitá, stanoviště slunné. Množí se semeny, která se sejí v květnu v době, kdy již nehrozí ranní mrazíky.

Trnovník akát v Českém herbáři z roku 1899: Akát (Acacia), známý strom, pochází z teplých krajin, ač nyní zdomácněl u nás. Rozeznává se několik druhů ; některé rostou co keře. Hlavnější druhy jsou: Catechu ve východní Indii a Bengalsku. Ze dříví a nezralého ovoce tohoto stromu připravuje se výtažek, catechu zvaný, jenž má účinek stahující.

Z nezralých šešulek ak. obecného, arabského a nilatského upravuje se šťáva akátová (Succus Acacie verae), jež lisuje se a suší i potřebuje se v lékárnách. Šťáva stromu užívá se k upevnění dásní. Též proti průjemu se užívá a proti bolení očí. Do obchodu přicházejí dva druhy catechu, bombayské, v kusech větších, hrubších, jež mají barvu červenavě hnědou; bengalské catechu, v kusech ještě větších, barvy špinavošedé, jež vyhlížejí jako mramorové. Oba druhy jsou bez vůně, chuti přihořklé; obsahují tříslovinu. Užívá se ho proti krvotokům, průjemům v podobě prášku, pilulí neb mixtury. Též kloktadlo se z něho dělá.

Ve zvěrolékařství lze užiti ho všude, kde třeba léku stahujícího; při průjemu, úplavici a pod. koním a skotu 8-15, ovcím a prasatům 2-4 gr. 3-4 krát denně. Dává se tekuté, co lektvař neb v pilulích. Obyčejně přidá se jiný, hořký lék, třeba opium, blín neb žíraviny. Angličtí lékaři radí proti průjemu za podráždění střev sloučení catechu pro skot s opiem 8-12 gr. a 2-4 gr. páleného vápna, lépe ještě magnesie nebo křídy 30 gr. denně dva- i třikráte.

Některé druhy akátů rostou v Africe, od Senegalu až do Egyptu; v Arábii zase jiné, které poskytují tak zvané arabské klí, gummi arabicum. Arabské klí tvoří kousky nepravidelné, bělavé, žlutavé bez vůně a chuti, ač bývá nakyslé; rozpouští se v studené vodě; senegalská guma tvoří větší, okrouhlejší, červenavé, průhledné kusy.

V lékařství užívá se jí při zánětech; rozpouští se ve vodě a pije; zvláště používá se k ochraně proti účinku ostrých látek; též proti průjemu, kašli, vředům plicním, proti žaludkovým obtížím, - tu pije se s vínem, - též za počisťující lék se hodí. Proti chrkání krve užívá se klí toto rozředěné v růžové vodě, - zastavení moče, způsobené chlastem, odstraní thé z klí připravené. Zánět oční léčí se kapáním do oka roztoku klí ve vodě. Klí dává se obyčejné co smíšenina, pulvis gummosum, skládající se z I n. škrobové mouky, též tolik sladkého dřeva (prášku), 2 n. arb. klí a bílého cukru. Co prášku užívá se jí k zasypávání, by zastavila se krev tekoucí z ran, při čemž dobře jest přimíchati trochu kamence.

Informace o rostlině použity se souhlasem http://botanika.wendys.cz