Krusina olšová

Krušina olšová (Frangula Aldus) Je rozšířená téměř v celé Evropě a v západní Asii. Byla zavlečená i do Severní Ameriky Vyskytuje se na celém území listnatých a uhličnatých lesích a v křovinách. Krušina mám v přírodě dva dvojníky – jedním z nich je olše, zdůrazněná také v latinském názvu alnus. Při sběru si ji můžeme splést s řešetlákem. Aby tuto chybu příroda napravila, dala krušině i rešetláku téměř stejné vlastnosti, takže při jejich případné záměně se vlastně nic špatného nestane. Použití: - při úporných zácpách (jako projímadlo) - součást odtučňovacích čajů, při obezitě - při slabé peristaltice tlustého střeva - při hemeroidech - uvolňuje trávicí trakt - čistí a ředí krev - při onemocněních močových cest - pro povzbuzení látkové výměny Hlavním významem krušiny v bylinkářské praxi je její schopnost účinně vyčistit vnitřní orgány. V lidovém léčitelství se kůra dříve používala i jako prostředek proti střevním parazitům, proti svrabu, při horečkách a bolestech zubů. Byla sice známa již ve starověku jako základ k přípravě barviva, ale s jejím užitím v dnešní formě se setkáváme až ve středověku. Byla nazývaná také „rhebarborum plebeiorum“, protože nahrazovala velmi drahou reveň. Zevně se výluh používal i k obkladům na špatně se hojící rány. Obsahové látky: cukr, hořčiny, antrachinonový glukofrangulin Příprava: 1 lžíce řezané kůry se přelije 1/4 vařící vody. Nechat 10 minut louhovat. Odcedit a pít 2x denně. Macerát: 1 čajová lžička drogy se dá do 1/4 l vody po dobu 12 hodin macerovat. Poté se scedí a pije se vlažný ráno nebo večer nalačno. RECEPTY: Čajová směs proti chronické zácpě – kůra krušiny, nať zlatobýlu, nať lnice, květ bezu, plod fenyklu – jednu lžíci směsi namočíme večer do ¼ l vody, ráno uvedeme do varu a necháme přikryté pomalu vychladnout. Přecedíme a pijeme nalačno po polovině výluhu několik dní ráno a večer. Současně upravíme stravu. Zvýšíme podíl ovoce, zeleniny a celozrnných výrobků, které obsahují vlákninu.