Z ANDSKÉ ZAHRADY

HERBÁŘ ROSTLIN / Smetanka (pampeliška) lékařská

Pampeliška (smetanka) lékařská Lidově nazývaná i mlíčí, husí kap, pleška, lucerny, mléčný lupen, je vytrvalá, všeobecně známá bylina s dužnatým vřetenovitým kořenem, který bává až ½ m dlouhý a 2 cm silný. Vyskytuje se v celém mírném a severním pásu Evropy a Asie od nížin až vysoko do hor, především na travnatých místech jako jsou louky, meze, zahradní trávníky a zahrady, kde je nevítaným, zato ale velice častým hostem. Celá rostlina je prostoupena soustavou kanálků, tzv. mléčnic, obsahujících a po poranění ronících bílé mléko hořké chuti. Pampeliška kvete od časného jara až do podzimu hromadně ale vykvétá počátkem května. Dnes se nejčastěji sbírá celá rostlina i s kořenem, vyrývá se tak, aby se kořen nepoškodil, před rozkvětem v březnu a dubnu. Někdy se sbírá jen kořen, výjimečně i list. Použití: - žlučníkové potíže - při různých chorobách jater - poruchy zažívání - ke snížení hladiny cholesterolu v krvi - při chudokrevnosti a hypovitaminózách - pomocně při léčbě revma - působí proti dekradaci kostí a chrupavek. - pomáhá vyvolat menstruaci V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůže, mlékem se léčily záněty očí. Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v prvé polovině 11. století, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení jater. Zevně se používá jako kosmetický přípravek proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemeroidy a jako celkové tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové vyčerpanosti, oblíbená byla při jarních bylinných kúrách. Pro vysoký obsah insulinu se doporučuje především jako vhodná a velmi hodnotná zelenina pro diabetiky. Pražené kořeny lze použít jako kávovinovou náhražku zcela obdobně jako kořen čekanky. Pampeliška je obdivuhodná rostlina. Roste na nejrůznějších travnatých plochách, na polích, mezích, v zahradách, parcích, na pastvinách a mnoha dalších podobných místech, na vlhkých až suchých, světlých stanovištích. Pampelišky jsou druhy, které se rozmnožují jak pohlavně tak i nepohlavně Obsahové látky: Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září. Účinky: močopudný, žlučopudný, regeneračný Jakkoli se s ní potýkáme můžeme tvrdit, že děti potěší, dospělým slouží a starým pomáhá léčit neduhy.

---