Green Pu Erh čaj  (ozn. Raw) dává středně tmavý, sytě jantarový nebo zeleno - žlutý nálev s vůní mechu a ovoce. Do jeho chuti se samozřejmě promítá jak jedinečný způsob výroby, tak příroda, v níž divoké čajovníky rostou. Proto v šálku ucítíte ovoce a elegantní zemité i svěže svíravé tóny.

Chuť Pu Erhu je závislá na způsobu přípravy, počtu nálevů, způsobu výroby, skladování a péči o čaj.

Původ čaje

Tajemství Pu Erhu spočívá ve stárnutí. Ze starých čajovníků čínských (Camellia sinensis) natrhají rolníci ručně šťavnaté zelené lístky a dopraví je na místo zpracování. Nechají je lehce zavadnout a pak takzvaně „zabijí zeleň“ (Kill Green). To znamená, že čaj nahřejí na velkých pánvích, čímž zastaví přirozenou oxidaci enzymů. Nato ho válcují a tvarují. Pokud je potřeba vyrobit klasický fermentovaný Pu Erh, nahrnou dělníci zelené listy na hromady. Ve vlhku a při vyšší teplotě začne čaj díky bakteriím a plísním kvasit a dozrávat.

V případě Green Pu Erh Tea - zeleného puerhu -  se závěrečná fermentace nekoná. Zelené čajové listy byly slisovány do koláče (Cake Tea), kterému v Číně říkají Beeng Cha, nebo do cihel, hub, hnízd...atd.  Zrání se pak uskutečnilo v teplém a vlhkém prostředí. Pomohlo rozvinout a zjemnit chutě čaje.

Historie Pu Erhu sahá až do dob dynastie Han. Někteří čínští císaři ho milovali, jiní zatracovali. Například první císař Ming výslovně zakázal lisování Pu Erhů, protože jím rolníci ztráceli příliš mnoho času. Povolen byl jen prodej sypaného čaje. Poslední čínský císař ho ale naopak označil za „člena královské rodiny“.

Kdo pochopí složitost a jemné nuance výroby Pu Erhů, dává si velký pozor na jejich uskladnění. Lze je uchovávat dlouho, ovšem zcela zásadní je dbát na to, aby zůstávaly v suchu a chladu. Pu Erh není dobré vystavovat teplotním výkyvům, ani skladovat v blízkosti různých pachů.